Rezence ''Folie à Deux''

31. ledna 2009 v 12:25 | TYUM@ |  Zpráwičky
ZDROJ:TADY

Můžete si o nich myslet, že jsou to zaprodanci, křičte si do světa nadávky na pochybné hudební styly. Anebo klidně zahlťte diskusi pod recenzí, že je to kapela pro dítka, jímž vyrašil první beďar na bradě. Stejně nic nezměníte na tom, že "Folie à Deux" se Fall Out Boy povedlo.

Fall Out Boy to po vydání desky ''Infinity On High'' rozhodně neměli jednoduché, všichni se k nim upřeli jako k pop-punkovým hitmakerům číslo jedna. To potvrzovaly hlavně jejich singly, které úspěšně brázdily žebříčky a kapela si za ně jen chodila vyzvedávat různá ocenění. I přes značné úspěchy se ale skalní fans ani kritici nebáli podívat pravdě do očí a říct: "Fall Out Boy prostě vyměkli."

Na první poslech

Proboha, zase názvy, co sotva přecedím přes zuby nebo než je vyslovím, tak je konec songu. Ale budiž, přes všechny zástupy kapel, co se na nás valí nejen z USA mají u mě Fall Out Boy pořád šanci. A začínají zostra, první skladba má dobrý odpich, druhá třetí taky. Ne, tohle nemůžu poslouchat jen skrz sluchátka. Přepínám na repráky.
Teda ne že by nová deska "Folie à Deux" byla návratem k hardcore z dob "Take This To Your Grave", ale propůjčili si z ní výbušnost, která na posledním albu už trochu scházela. Z éry''From Under The Cork Tree'' si ponechali schopnost napsat melodii, která se zaryje pod kůži, a všemu navrch dávají glanc důmyslné texty baskytaristy Petea Wentze.


S "Infinity On High" se jim zřejmě jako první ze zástupu kapel podařilo vymanit ze škatulky emo, protože nahráli čistě popovou desku, které se dalo vytknout jen málo, přesto to chvílemi zavánělo kýčem a přespřílišnou snahou se třípísmennému pojmenování vyhnout. To, co se na předešlém počinu dalo jen tušit, dotáhli Fall Out Boy nyní do konce a nepotřebovali udělat ze sebe šašky tím, že si sednout ke klavíru nahrají rádoby srdceryvnou baladu. A není to jen "The (Shipped) Gold Standart", ale především "What A Catch, Donnie".

Zatímco na minulou desku si kapela přizvala hudební kolegy hlavně za účelem nahrání kytarových a flétnových sól či trumpetových partů, novinka nabízí coby hosty škálu interpretů, kteří povětšinou vydávají své desky pod labelem Decaydance Industries. Ten kapela vlastní, ale vem to ďas. Part Brendona Urieho z Panic At The Disco v "20 Dollar Nose Bleed" je vynikající, stejně jako momentálně nejoblíbenější interpret, kterého si ostatní na své desky zvou, Lil Wayne a jeho zářez v "Tiffany Blews". Nejmilejším překvapením na desce je frontmanka Blondie Debbie Harry, která sekunduje kapele v posledním tracku alba "West Coast Smoker".

Hlavní devizou kapely je bezesporu nezaměnitelný vokál Patricka Stumpa, kytaristy, producenta a šedé myši Fall Out Boy. To, jaký výkon podává v již zmíněné "What A Catch, Donnie", musí rozněžnit nejedno náctileté srdce a naopak výbušnost, jakou předvádí v "She's My Winona" nebo pilotní "I Don't Care", musí bezpodmínečně dostat do transu každého návštěvníka koncertu. Škoda jen, že Patrick Stump je natolik skromný hudebník, že z celé kapely jdou ovace publika na jeho triko jen poskrovnu. Obličej Fall Out Boy zkrátka patří, bez nadsázky, hezčímu Wentzovi a Patrick Stump je prostě ten, co zpívá a sem tam se mihne i ve videoklipu.

"Folie à Deux" asi těžko změní váš rok 2009 po hudební stránce, ale když přestanete ohrnovat nos nad trapnými škatulkami, kdo by co měl poslouchat, tak si tu desku královsky užijete, protože je mladá, protože je svěží a drzá a hlavně protože je prostě dobrá.
 


Komentáře

1 NIKOLA♥Sb-nko♥ NIKOLA♥Sb-nko♥ | Web | 31. ledna 2009 v 13:00 | Reagovat

Ahojky obíhám sb-nka ,,, jak se máš?

já celkem nic moc :D plno ukolů :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.